Vraťme vodu přírodě, Dvě nová Místa pro přírodu na Karvinsku fotor: Jan Moravec

Jak vnímají Češi životní prostředí?

Je ochrana životního prostředí dostatečná nebo je třeba přidat? Pojďme se podívat na výsledky výzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM).

Začátek
7 min. čtení

Výzkum potvrzuje, že zájem o životní prostředí i hodnocení péče o něj jsou v české společnosti poměrně vysoké. Postoje se však liší podle věku, politické orientace i toho, zda jsou lidé ochotni přijímat vyšší finanční náklady. Ukazuje se, že lokální instituce a nevládní organizace mají důvěru veřejnosti vyšší než centrální politické struktury, které jsou často vnímány spíše kriticky. 

Mladí mají největší zájem i nezájem

Výsledky šetření CVVM z června letošního roku ukazují, že životní prostředí zůstává pro českou veřejnost významným tématem, i když se postoje jednotlivých skupin liší. Zhruba sedm z deseti obyvatel deklaruje zájem o informace o stavu životního prostředí v České republice. Tento zájem je rozprostřen napříč pohlavími a vzdělanostními skupinami, ale liší se podle věku. Nejmladší generace projevuje současně největší zájem i nejvyšší míru nezájmu, zatímco u starších věkových kategorií podíl nezájmu postupně klesá. 

Kdo se zajímá, má i dostatek informací

Přestože celkový zájem o životní prostředí je poměrně vysoký, jen polovina respondentů považuje dostupné informace za dostatečné, zatímco 46 % uvádí opak. 

Silná souvislost se ukazuje právě mezi zájmem a pocitem dostatku informací. Kdo se o problematiku zajímá, ten častěji vnímá, že má informací dost. Naopak nezajímající se skupiny hodnotí situaci opačně nebo se nedokážou rozhodnout.

Celkově 77 % obyvatel míní, že se Česká republika stará o ochranu životního prostředí přiměřeně, 15 % považuje tuto péči za nedostatečnou a 4 % ji vnímají jako přehnanou. 

Jsou aktivity dostatečné?

Zajímavý je i vliv ideologického zařazení. Lidé s levicovou orientací bývají kritičtější a častěji označují ochranu životního prostředí za nedostatečnou, zatímco pravicově orientovaní respondenti mají větší tendenci ji hodnotit jako dostatečnou či až přehnanou. Naopak rozdíl mezi konzervativním a liberálním pohledem se neprojevil jako statisticky významný. 

Do hodnocení se promítá i ochota přijímat vyšší finanční a časové náklady. Ti, kdo připouštějí, že péče o životní prostředí má smysl i za cenu větší zátěže, hodnotí úsilí státu častěji jako nedostatečné. Naproti tomu ti, kdo chtějí přísně omezovat náklady, mají tendenci tvrdit, že stát dělá až příliš.

EU je vnímána rozporuplně

Pokud jde o hodnocení jednotlivých institucí, nejlépe jsou vnímány obecní úřady, které získaly 68 % kladných hodnocení. Relativně vysokou důvěru si udržují i ekologické organizace (59 %) a ministerstvo životního prostředí (58 %), přičemž podobně jsou vnímány i krajské úřady (56 %). Evropská unie je hodnocena rozporuplně, s mírnou převahou pozitivních odpovědí (46 % oproti 40 % negativním). 

Kritičtěji je nahlíženo na centrální politické instituce. Vládu hodnotí pozitivně 41 % a negativně 46 % respondentů, parlament pak získal jen 32 % pozitivních odpovědí proti polovině negativních. 

Mladší oceňují ekologické organizace

Podrobnější rozbor ukazuje, že mladší respondenti oceňují činnost ekologických organizací výrazně více než starší generace, což může naznačovat generační rozdíly v důvěře k občanské společnosti a jejím aktivitám.

Významné je rovněž zjištění, že velká část veřejnosti se k hodnocení institucí vůbec nedokázala vyjádřit – u parlamentu to bylo až 18 % dotázaných. To naznačuje, že povědomí o činnosti institucí v oblasti ochrany životního prostředí není dostatečné, nebo že lidé postrádají přehled o konkrétních opatřeních a aktivitách. 

Souhrnné pohledy ukazují vyrovnanost – 16 % respondentů hodnotilo všechny sledované instituce pozitivně, zatímco 15 % všechny negativně.

Výzkum ukazuje zajímavé rozdělení: vláda, parlament, ministerstvo životního prostředí a Evropská unie tvoří z pohledu veřejnosti jeden celek, zatímco obecní a krajské úřady tvoří skupinu druhou. Ekologické organizace jsou vnímány zcela odděleně, jako samostatná entita mimo obě hlavní skupiny. To naznačuje, že veřejnost rozlišuje mezi centrální politikou, regionální a lokální správou a občanským sektorem, přičemž každý z těchto aktérů má v ochraně životního prostředí odlišný obraz a legitimitu.

Zdroj: 

Centrum pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, projekt: Naše společnost – projekt kontinuálního výzkumu veřejného mínění CVVM SOÚ AV ČR
Termín terénního šetření: 16. 6. 2025 – 30. 6. 2025
Výběr respondentů: vícestupňový stratifikovaný náhodný výběr
Vzorek: obyvatelstvo ČR ve věku od 15 let, počet dotázaných: 1081
Metoda sběru dat: online dotazování CAWI + osobní dotazování CAPI
Zveřejněno dne: 26. srpna 2025

Doporučujeme