Jednašedesátiletý docent architektury však otevřeně přiznává, že na nich lze shledat jen málo “udržitelných” prvků. Postupně se to snaží měnit, jak popsal na talkshow Green Apéro v pražském Green Table.
“Architekt dnes v Česku bohužel nemůže navrhovat udržitelně, přestože už k tomu vedou často i některé technické předpisy, mluví se o přínosu nového stavebního zákona. To jsou ale všechno nepodstatné, nedostatečné věci. Je potřeba hlavně změnit hygienické, dopravní, požární a další normy. Jde o standardy různých resortů, které spolu nekomunikují,” říká. K lepším městům by podle něj přispělo dívat se na architekturu z různých úhlů najednou, podobně jako funguje celostní medicína.
Prosklené fasády
Na příkladu vlastního díla – kancelářské budovy Florentina – pak ilustruje ty dobré i špatné momenty. Na úkor míst v podzemním parkovišti na piazzettě roste několik stromů, které Cigler osobně prosadil. Naproti tomu celá fasáda je prosklená kvůli hygienickým normám, velká okna si ale stejně zaměstnanci zatahují kvůli obrazovkám počítačů. Jde podle něj o zbytečný energeticky náročný prvek. Certifikaci LEED, kterou Florentinum má, vnímá spíše jako marketingový prvek než podstatný ukazatel udržitelnosti.
Administrativní budovy nazývá Cigler “parazity na městěch”, a vždy se jako architekt snaží, aby budova nějakým způsobem městu přispívala zpět, například alespoň vzrostlými stromy. V nově revitalizované ulici podél Masaryčky je už listnáčů dostatek a mají dokonce možnost se prokořeňovat mezi sebou, což přispívá jejich blahobytu. Už je samozřejmé, že samotná kancelářská budova má také zelenou střechu. Na 15 let starém protějším Florentinu ještě chybí. Cigler zelené prvky staveb považuje za podstatné, o čemž svědčí i fakt, že součástí jeho ateliéru jsou zahradní architekti a další specialisté.
Londýn – bez parkování
Náskok v přístupu západních zemí k udržitelnosti ale Česko stále dohání. Vidět je to i na neochotě Čechů vzdát se aut ve městě. “Mrakodrap Shard v Londýně, podlahovou plochou ekvivalent Florentina, má jen 4 parkovací místa pro invalidy a nikdo z draze platících nájemníků by si netroufl přijet autem,” ilustruje.
Právě v Londýně Jakub Cigler po studiích působil, než se vrátil do Česka a založil si vlastní kancelář. Jeho tým má dnes kolem 50 členů. Jde podle Ciglera o ideální velikost, aby se ještě všichni navzájem znali. “Dělám práci, co mě baví. Nemusím už kreslit na počítači; komentuju a směřuju kolegy, které také nechávám dělat čím dál víc to, co baví je,” popisuje.
Developeři versus stát
Při rekapitulaci, jak se jeho obor za dobu jeho práce proměnil se neubrání povzdechu, že na projektování je bohužel čím dál méně peněz a tedy i času. “Je to kvůli systému výběrových řízení veřejných zakázek, kdy nejlepší nabídka je ta nejlevnější. Stát tak degraduje profesi architekta,” kritizuje veřejný sektor. Na druhou stranu soukromí investoři podle něj už nekladou důraz jen na rozpočet, ale čím dál více ocení i přidanou hodnotu projektu.
Moderátora Michaela Rozsypala zajímalo, jak jde dohromady profese architekta s Ciglerovou údajnou pořádkumilovností. “Někdo říká, že člověk musí být nepořádný, aby byl kreativní. No, u mě je to obsendatní neuróza,” směje se. Jakub Cigler má 6 dětí, také už je dědečkem a žije v bytě na Malé Straně.
Zdroj: Ecoista.cz, Jolana Kubátová
Foto: Tomáš Novák
